Trochu historie ....
Mé kynologické začátky sahají do roku 1985, kdy se narodila má vůbec první fenka Německého ovčáka Lexa z Golha. Chovatelka paní Golhová ji pro mne vybrala tzv. „na míru“. Byla to úžasná, pracovitá a temperamentní fenka, se kterou jsem ještě ve svém dětském věku složila několik zkoušek z výkonu a po jejím boku začala má, v té době, svazarmovská éra v pražské ZKO Zbraslav, kde působím dodnes. Na prahu své dospělosti jsem úspěšně odchovala od této fenky vrh štěňat. NO mne provázeli mnoho let, po několikaleté rodinné pauze jsem se vrátila k pejskařině jako instruktor.
Trochu současnosti....
Následoval rok 2019 a nám se stejně jako kdysi obrátil rodinný život naruby, přivítali jsme naši Aminku.
Proč Toller ?
vlastně to začalo náhodou a asi to tak mělo být… když jsme se před pár lety rozhodli, že již přišel čas na rozšíření naší rodiny o čtyřnohého parťáka, náhodou jsme se potkali na jedné z výstav, kam jsme si udělali výlet, se smečkou Tollerů a bylo to… na poznámku chovatele „do roka budete mít štěně doma“ přišla od nás odpověď „to určitě“, no nakonec vlastně pravdu neměl, nebylo to do roka, na štěně jsem si museli počkat déle, čekání se však vyplatilo. Na jaře 2019 jsem dostali důvěru od Toma a Míši Makulových z CHS ze Šťáhlavského sadu a v srpnu 2019 jsem si přivezli naší malou dračici Aminku.
Tak začal náš tolleří příběh…
Amie je miláček celé rodiny, syn s ní dokáže vymyslet blbiny, tatínek rád rozmazluje a já se snažím kromě drbání taky i trochu trénovat. Věnujeme se „sportovce“, nakoukáváme do Obedience, trénujeme s dummy, začínáme se zvěří a především tollingem, který je ušitý na míru právě tollerům. Vidět šťastného tollera při práci je něco úžasného.
Amie je přesný prototyp hesla „Toller leží nebo běží“
